Je libo valčíček s Mephistem? No tak, nebraňte se tomu podmračenému pánovi v černém cylindru, v kole se s ním nudit nebudete. Slzy, smích, vztek a ďábelsky rafinované tempo… Podlehnete jeho uhrančivému zraku a ani nebudete vědět jak… Protože tenhle taneček je zaranžovaný přímo ďábelsky dobře… A kdopak se nám to shromáždil v orchestřišti a ke všemu tak báječně vyhrává? Jistí HORTUS ANIMAE…
Neslyšeli? Není se co divit. HORTUS ANIMAE jsou mladé italské seskupení, které v roce 1997 založili Martyr Lucifer (vokály a basa), Thomas (bicí, dnes již ex-člen), Shred Blast Hypnos (kytara) a Bless (klávesy). První deska byla poctěna názvem „Melting Idols“ a představovala ladění před skutečným počátkem… Sestavu následně posílil bubeník Diego „GroM“ Meraviglia, ostřílený působením v ANCIENT a DOOMSWORD a velkolepé concerto může začít!
V pořadí druhá deska Waltzing Mephisto má všechny atributy povedené nahrávky. Do vínku byl jí dán výtečně čitelný zvuk a produkce, která citlivě pojme jak záchvěvy gotické melancholie, tak ty nejdivější black metalové běsy. Patřičnou instrumentální bravurou jí pak ozdobili sami rodičové. Zejména výkon rytmiky pojišťuje HORTUS ANIMAE proti úpadku do nezáživnosti. I v těch nejextrémnějších blackových válech, které mají občas tendenci klouzat do jednotvárnosti a samoúčelnosti, je práce rytmické sekce strhující. GroM si hraje s perkusemi, chytře mění tempo a z rafinovaných breaků a vyhrávek přechází plynule do přímočarých náklepů. Dobrý bubeník je v téhle hudbě grunt a kapela má opravdu výtečný exemplář.
HORTUS ANIMAE se nejvíce pohybují na poli symfonického black metalu, který dochucují goticky posmutnělou melodikou. Ačkoli uvítání v podobě skladby „Enter“ vzbuzuje obavy, zda jsme nevlezli na červy prolezlý gothic-blackový krchov, kde vyjí ti nejméně nadaní vlci, další kompozice si popouštějí uzdu tvůrčí fantazie a rozbíhají se do roztodivných zakoutí i odboček. Tu u hrobky s uplakanými anděly náhle narazíte na recitál rozladěného pianina, tu na vás bafne slunný flétnový motiv, uprostřed nejprudších blackových vichrů vás pohoupe trocha něžné akustiky… A když už už chcete projít brankou do reality zjeví se art rockově znějící miniaturka… Mephisto se tak z nudného pomalovaného tragéda stává zábavným a náladovým průvodcem po zešeřelém světě, který se pokoušejí dotvářet přehnaná žalnobolnost textů… Lépe je nečíst a podvolit se pouze hudbě, která v převážné míře uniká prvoplánovosti.
Je jen škoda, že sem tam se HORTUS ANIMAE nechají chytit do pasti vlastních kompozic a v touze ještě dál rozvádět, měnit tempa i nálady, vpouštějí do alba zbytečné závany hluchých a bezradných míst. Není jich sice mnoho, ale zjevují se zejména tam, kde z kapely sálá touha lpět až příliš na černém kovu… Samoúčelnost se vedle silných ideí vyjeví rychle. Jakmile však okovy padnou, jsou Italové sví, plní nápadů a rafinované vynalézavosti. Když se nakonec odhodlají zkombinovat „Freezing Moon“ od MAYHEM, „Tubular Bells“ Mikea Odlfielda a klasiku Terzo Incontro, je výsledek natolik přesvědčivý, že mi nezbývá než sednout na chladný náhrobní kámen a pod šedivou hřívou smuteční vrby čekat na další opus HORTUS ANIMAE, jednoho z objevů letošní sezóny.